Boj o majetek v mnoha podobách, údajně falešná partyzánství, vyhrožování zabitím, nepravdivá udání, obvinění ze znásilnění, selhávání byrokracie, za údajné slovní znevažování prezidenta republiky Beneše trestní řízení, za pobuřováni a snižování členů MNV a funkcionářů KSČ vazba. Vypořádání se s válečnými zločinci, podezření na špionáž, možné psychické následky z období války, narušená kontinuita míst. Konec války v obci Prátlsbrun nemusel znamenal klid a mír, možná právě naopak. Tehdejší dobu v obci zachytily jak spisy ve spojitosti se jménem Dobroslav Lupuljev, tak i další.

Úvod

Ani konec 2. světové války, ani nadcházející poválečná léta, nemuselo znamenat klid v někdejší pohraniční obci, která se nacházela na samotných hranicích s Rakouskem, zvláště když drtivá většina původních obyvatel obce byla po válce následně odsunuta a jejich majetek konfiskován. O odsunu obyvatel po skončení 2. světové války ale tento článek není.

Nové začátky od roku 1945 s novými obyvateli z různých koutů Moravy a Slovácka, spolu s reemigranty a dalšími lidmi ze zahraničí, mohly být nelehké.

Alespoň o tom svědčí dochované archivní záznamy různého stáří, stejně jako vzpomínky několika jednotlivců, kteří sice o nich nechtějí z různých důvodů příliš mluvit, ale několikrát jsem byl neplánovaně v různých příležitostech svědkem, že i po 80. letech od konce 2. světové války jsou někteří místní v obci mezi sebou schopni řešit, jaké rodiny měly jak přijít k majetku, kdo měl v obci aktivně vyznávat a prosazovat své ideologické / politické přesvědčení, apod. Přestože to je ve skutečnosti někdy historie stará desítky let.

Že se to řešilo i dříve v 80. letech minulého století, například tehdy prakticky 40 let poté, dokládá i druhý díl příběhu strážmistra Ludvíka Fojtíka, ale k tomu se ještě dostaneme později. Jestli někdejší přejmenování na konci 40. let z obce Prátlsbrun na obec Březí a následně třeba i pozdější likvidování části náhrobků původních obyvatel obce pomohlo alespoň částečně zapomenout na předcházející dobu a pomáhalo začít nové dějinné začátky v osídlení místa, ale mohou posoudit jen místní a trvale bydlící, což já nejsem.

Jedním z nich je například Jaroslav Hajný právě z obce Březí, který proměnám Mikulovska a obce věnoval svoji diplomovou práci s názvem Peripetie soužití Čechů a Němců v Českých zemích – okupace a odsun. Jistou formou doplnění by mohly být třeba i vzpomínky pamětníků ze smíšených manželství, anebo video obce z 60. let pořízené rodinou odsunutých obyvatel, případně oficiální agitační video (ve kterém účinkuje i Vlastimil Brodský) podporující osidlování pohraničních obcí po skončení války.

Jen dodám, že z mého pohledu svým způsobem zajímavě působí v obci Březí na náměstí velmi nedávno postavená studna, která působí jako spojovací prvek s obcí před rokem 1950, kdy se symbol studny běžně vyskytoval i na razítkách obce.

Každopádně mé postřehy jsou získány z pozice snad nestranného a velmi příležitostně se v obci vyskytujícího pozorovatele a amatérského badatele, který byl, jak jsem již zmiňoval, několikrát svědkem neplánovaného vyprávění a vzájemné konfrontací místních lidí, jakoby téma majetku a na něj navázaných mezilidských vztahů a politické ideologie snad bylo věčné.

Jisté ale je, že ještě pozdější a následná existence Železné opony a nejen jednotek Pohraniční stráže mohla být zdrojem ještě dalších složitých jevů a vztahů v obci. A to nemluvě o postřelených lidech, kteří se snažili někdy i bez bot a jakéhokoliv majetku u sebe utéci za hranice republiky. A když nebyli postřeleni, mohly být například části rodin rozděleny na stranách hranice.

Připomínat si boje o moc, vzájemné vyhrožování smrtí, politické boje, nahlášená znásilnění a udání?

Tento článek neměl původně vůbec vzniknout, jak jsem již dříve Reg. muzeu v Mikulově v roce 2023 avizoval, článek o Karlu Fišerovi měl být mým posledním. Přestože od konce 2. světové války a popisovaných skutečností uplynulo téměř 80 let, první článek zmiňující jméno Dobroslav Lupuljev, na které jsem narazil čirou náhodou, způsobil zájem jak jednotlivců v obci Březí, tak lidí především mimo ni.

Souvisí to pravděpodobně i s tím, že jméno Lupuljev je uvedeno na památeční tabulce v obci Velké Hostěrádky v souvislosti s lidmi popravenými za 2. světové války. Dlužno dodat, že jméno Dobroslav Lupuljev se objevuje i na internetu v několika článcích právě věnujících se odboji na Moravě, byť jméno Dobroslav Lupuljev je tam často zmiňováno v negativním významu, kdy měl být dle autorů jednotlivých publikací Dobroslav Lupuljev někdy být i považován za údajného spolupracovníka gestapa, ale dovolím si tvrdit, že je tam také množství informací nepřesných. Tyto práce jiných autorů ale nehodlám nijak dále hodnotit.

Má bádání ohledně Dobroslava Lupuljeva

Částečně matoucí mohlo být i uvedení jména Dušan Dobroslav Lupuljev v některých zdrojích od jiných autorů a neplánovaná záměna s bývalým generálem Dušanem Lupuljevem, což je ale jeho syn. Jak už jsem uváděl v prvním článku, o jeho existenci jsem se dozvěděl až v průběhu rozpracovaného článku.

==

článek je ve výstavbě