Oba chtěli utéct do Rakouska, ale zastavila je Železná opona. Roman Dzidycz měl v době úmrtí (v roce 1956) 26 let, zatímco Marian Grabowski v roce 1957 měl 24 let. Oba byli z Polska. Oba zabil elektrický proud, jejich těla byla navíc od zásahu proudem ohořelá. Velení Pohraniční stráže bylo dle dochovaných materiálů s průběhem zákroků spokojeno. Oba Poláci měli být pohřbeni v obci Březí, daleko od svých domovů, bez obřadu, jen za přítomnosti pohraničníků a obecního hrobníka. Podrobnosti ohledně úmrtí byly označeny jako „Tajné“ a „Přísně tajné“. Místa jejich pochování na hřbitově v obci Březí se mi nepodařilo dosud dohledat.

---

Aktualizace srpen 2024: Dobové dokumenty a protokoly získané z Archivu bezpečnostních složek (archiv Kanice u Brna) uvádějí, že Roman Dzidycz měl být narozen 20. dubna 1920, to ale dle nově získaných materiálů z Polska není správný údaj.

Při mém bádání v Polsku (přes IPN – Instytut Pamięci Narodowej) vyšlo najevo, že Roman Dzidycz se dle materiálů a evidenčních lístků narodil o 10 let a 10 dní později, tedy 30. dubna 1930.

V Polsku jsou rovněž dostupné výpovědi ohledně jeho předchozích neúspěšných pokusů o přechod hranic z 50. let ve směru Polsko – ČSSR – Rakousko, tam je také uváděno datum narození 30. dubna 1930.

V době jeho úmrtí na hranicích mu tak ve skutečnosti mělo být 26 let, nikoliv v československých materiálech uváděných 36 let. V materiálech aktuálně dostupných v České republice jsou tak informace o věku a přesném datu narození Romana Dzidycze nesprávné, lze je nalézt jak v materiálech státních institucí, tak i na různých informačních tabulích.
Několik subjektů jsem o poznatcích z Polska informoval, ale reakce došla jen od Ústavu pro studium totalitních režimů s vysvětlením, že jejich články byly napsány již před mnoha lety.

Z toho důvodu v tomto článku tak ponechávám obě data narození Romana Dzidycze – v československých dobových materiálech nesprávně uváděné 20. dubna 1920, stejně jako to správné dle materiálů z Polska – 30. dubna 1930. Kdo, a z jakého důvodu se dopustil této záměny, případně jestli šlo ze strany tehdejších úřadů v Československu o úmysl, už asi nezjistíme.

---

Minimálně jeden z pohřbů měl navíc proběhnout ve večerních, vlastně spíše již nočních hodinách. Z obce Březí měl být tehdy přítomen hrobník František Vykydal. Při podrobnějším čtení protokolů může někoho překvapit, jak odlidštěná doba to byla, viz například použití fráze: „narušitel byl likvidován pomocí…“

Ostatně v dané době (50. léta) byl upraven služební předpis pro Pohraniční stráž, kdy její příslušníci měli povinnost „narušitele“ (tedy někoho, kdo se snaží dle tehdejších zákonů nelegálně překročit hranice země – lidé však často utíkali z Československa z politických, náboženských, stejně jako i ekonomických důvodů) „likvidovat“ (zabít) např. i za použití zbraně, pokud by se jej nepodařilo zadržet, anebo se nechtěl „narušitel“ vrátit zpět.

„Narušitelům“ měl být pohyb za hranice znemožněn také za pomoci různých technických opatření, jedním z několika byly i víceřadé drátěné zátarasy (některé z nich byly pod vysokým elektrickým napětím, v Březí to byl tehdy ten prostřední), skrytě umístěné nášlapné miny mrzačící a zabíjející lidi, anebo signální nástražná osvěcovadla.

Tento článek si neklade za cíl rozebírat téma „Železná opona“, ale chce jen upozornit na konkrétní příběhy.

Pohraničníci a jejich pomocníci v obci Březí

V samotné obci Březí dosud žije řada občanů se zkušenostmi ze služby (ať už jako „záklaďáci“, tak i z povolání) v jednotkách Pohraniční stráže, ale nikdo neprojevil zájem se k této části historie obce vyjádřit, přestože je ověřené, že komunikace a pravidelné setkávání někdejších členů probíhá i v obci Březí jak osobně, tak i ve virtuálním prostoru, např. ve Facebookové skupině 4. brigáda PS Znojmo, stejně jako přes web Vojensko.cz.