Augustin Krejčí byl u vyšetřování nejtěžších kriminálních případů nejen na Mikulovsku, do května 1948 byl vedoucím StB Mikulov, o politiku se v práci nezajímal
Ihned po skončení 2. světové války se v Mikulově objevuje Augustin Krejčí. Ministerstvem vnitra byl jmenován správcem úřadu NB (Národní bezpečnosti), o pár měsíců později se stal vedoucím Pobočky oblastní úřadovny StB v Mikulově. A to nebyly bezvýznamné funkce. Augustin Krejčí se tak v poválečné době ocitá v pohraničí na Mikulovsku a svojí prací má zajišťovat vyšetřování různých skutečností a zločinů. Do oblasti jeho působnosti patřila také obec Prátlsbrun. A díky tomu, a díky jménu Dobroslav Lupuljev, se dostáváme k zajímavým příběhům té doby a osudům tohoto vyšetřovatele.
== článek ve výstavbě == další aktualizace 30. 3. 2024 ==
Na samotný konec článku jsem přidal vzpomínky jeho dcery Vlasty Krejčí, kterou se mi po sepsání článku podařilo dohledat. Paní Vlasta Krejčí se stala chirurgem a žije ve Znojmě, kam musela na tzv. umístěnku. Fotografie z rodinného archivu poskytl zase vnuk Augustina Krejčího, Lukáš Krejčí – člen Filharmonie Brno. Oběma tak děkuji za doplnění článku.
Stručné shrnutí tří let Augustina Krejčího na Mikulovsku
Kpt. Augustin Krejčí, nedatovaná fotografie, zdroj: Archiv bezpečnostních složek
Jak už bylo zmíněno, Augustin Krejčí se na Mikulovsku objevuje v květnu 1945. Od 1. ledna 1946 se stal přednostou (v některých materiálech je zmiňována funkce vedoucího) pobočky Oblastní úřadovny Státní bezpečnosti v Mikulově. Jestli to bylo jeho rozhodnutí sloužit místo Brna na Mikulovsku, anebo na místo byl jednoduše přidělen, není z dokumentů patrné. Dle vzpomínek dcery tam ale měl být poslán z moci úřední.
Úkol to pro Augustina Krejčího nemusel být lehký, měl stát v úřadech, které měly jednak potrestat válečné kolaboranty s nacistickým Německem, ale dané úřady měly také zajistit klid v pohraničí. Zároveň byl také svědkem vysídlení většiny původních obyvatel především německé národnosti, stejně jako zažil dosídlení oblastí na Mikulovsku novým obyvatelstvem, ostatně některé novousedlíky v rámci své profese vyšetřoval, jedním z nich byl i již zmiňovaný Dobroslav Lupuljev.
Dá se tak předpokládat, že část práce Augustina Krejčího zaujímala i hospodářská kriminalita. A jaké měl předpoklady k výkonu této práce? Augustin Krejčí začal sloužit u bezpečnostních sborů v roce 1931 jako pomocná kancelářská síla, tudíž jisté znalosti pro tuto funkci bezpochyby měl, navíc ovládal německý jazyk. Až do okupace Československa 15. března 1939 pracoval na Policejním ředitelství v Brně, které tehdy vedl JUDr. Babák (k osobě JUDr. Babáka a A. Krejčího se ještě později vrátíme), před okupací byl členem oddílů Stráž obrany státu (SOS). Období okupace A. Krejčí prožil a přežil v Brně jako pomocný úředník. A po osvobození se přesouvá z Brna právě na Mikulovsko, kde následně tráví 3 roky svého života.
Nedlouho po únorových událostech v roce 1948 Mikulovsko opouští
V únoru 1948 došlo ke změnám ve státním zřízením, kdy moc definitivně převzala KSČ (Komunistická strana Československa). Dne 8. března 1948 se Augustin Krejčí stává kandidátem KSČ (přihlásit se měl za trvání akce „Gottwaldova výzva“), zaručit se za něj měli Bohumil Lukšíček, vedoucí VOstb Mikulov a Jan Novák, člen VOstb Mikulov. Pro přiblížení tehdejší doby dodám, že jen o dva dny později, 10. března 1948, umírá za dosud nevyjasněných okolností Jan Masaryk. A jen o pár týdnů později Augustin Krejčí na Mikulovsku končí, ve spisech je uvedeno datum 31. května 1948. Drobnou zajímavostí je, že Augustin Krejčí, byť se nacházel v kraji vína, alkohol vůbec nepil, ze zdravotních důvodů.
Ale zpět k tématu. Augustin Krejčí opravdu pohraničí opouští, a jako rodák z Modřic u Brna se vrací služebně opět do Brna, kde ostatně v roce 1931 u tamějšího Policejního ředitelství jako pomocná kancelářská síla začínal.
Opět v Brně
Nově se stává jeho místem zaměstnání Krajské velitelství národní bezpečnosti. Jeho manželka s dětmi jej o nějakou dobu později z Mikulova následují. V Brně se pak stal velitelem vyšetřovací skupiny zabývající se závažnými kriminálními činy, často to byly vraždy a přepadení.
Augustin Krejčí měl výsledky. Byl nejen úředníkem, ale i vyšetřovatelem v terénu. Podle dochovaných dokumentů se mělo jednat dokonce o nejlepšího vyšetřovatele těchto činů na Brněnsku, za svou činnost získal nejedno uznání. Své teoretické a i praktické zkušeností měl předávat mladším kolegům na školeních, která měla být hodnocena jako nejlepší. Co se týká jazykových znalostí, měl umět výborně německy. Neustále se měl zajímat o nejnovější kriminalistické metody vyšetřování. Při vyšetřování na místech činu začal využívat luminol. V archivních dokumentech se objevila zmínka, že měl pro svoji práci doslova žít, navíc měl být i dobrým organizátorem.
V 50. letech přispěl k předávání svých znalostí jiným kolegům v odborných článcích Hledání a zajišťování krevních stop a Lupič pokladen.
Jenže byť měl tehdy všeobecně upřednostňovaný dělnický původ a byl hodnocen jako nemajetný, měl zároveň, dle dochovaných posudků na jeho osobu, vyznávat „zastaralé buržoasní návyky, kterých se měl naučit v období za první republiky„. O politiku KSČ se neměl zajímat, do KSČ vstoupil až v březnu 1948 a měl být politicky neuvědomělý, přičemž se politicky nijak ani ve volném čase neangažoval a měl „plnit jen ty nejzákladnější povinnosti člena KSČ“. V jiných dokumentech se měl naopak nelichotivě vyjadřovat o některých kolezích, zejména z řad tzv. „dělnických kádrů“, kritizována byla i jeho nechuť k vojenskému vystupování.
Dle dochovaných dokumentů měl v soukromí vyznávat názor, že zaměstnanci policejních sborů by se neměli nijak politicky angažovat, že politika do jejich práce nepatří. Přestože získával uznání za svoji práci vedoucího vyšetřovací skupiny, dále již kariérně nepovyšoval.
Rok 1953 – Augustin Krejčí dává výpověď proti JUDr. Babákovi
Ve spisu Augustina Krejčího se objevuje jeho písemná výpověď proti JUDr. Babákovi, jeho někdejšímu nadřízenému, který byl souzen ve veřejném procesu v září 1953. JUDr. Babák v něm byl v roce 1953 odsouzen k trestu smrti, nakonec ale JUDr. Babák popraven nebyl. Trest mu měl být změněn nejdříve na doživotní, následně byl v roce 1968 rehabilitován v plném rozsahu.
Ale vraťme se o něco dříve, než byl proti JUDr. Babákovi vynesen rozsudek. Komunisté vinili JUDr. Babáka, že měl údajně v kritických dnech po 15. březnu 1939 předat gestapu seznamy členů KSČ, dále se komunisté měli dozvědět, že v roce 1946 měl údajně Augustin Krejčí JUDr. Babákovi podepsat prohlášení o zničení spisů ze dne 14. na 15. března roku 1939, přestože to tak být nemělo. To ve své výpovědi uvedl sám Augustin Krejčí. Komunisté tak vyčítali jednání jak JUDr. Babákovi, tak i Augustinu Krejčímu.
Způsob zápisu otázek i odpovědí nese styl politických procesů 50. let, ale blíže nemám v dané problematice hlubší znalosti, a už se nedozvíme, co byla pravda, jaké byly okolnosti, apod.
Hlavním motivem, proč byl Augustin Krejčí v roce 1953 vyslýchán, je jím podepsané prohlášení JUDr. Babákovi, že mu měl být ze dne 14. na 15. března 1939 vydán (JUDr. Babákem) rozkaz ke zničení spisů, ale i kartoték na ředitelství policie v Brně, které se ale nemělo zakládat na pravdě.
Komunisté JUDr. Babákovi měli vyčítat, že údajně gestapu předal cennou kartotéku se seznamy členů KSČ.
Augustin Krejčí měl být v roce 1953 vyslýchán a měl doznat, že v roce 1946 měl JUDr. Babákovi podepsat prohlášení, že mu JUDr. Babák měl (Krejčímu) dát v roce 1939, ze 14. na 15. března, pokyn ke spálení spisů a kartotéky politických příslušníků, což se dle Krejčího a jeho výpovědi v roce 1953 nemělo zakládat na pravdě, protože Krejčí měl být tehdy pracovně v divadle, tudíž ani nemohl takový rozkaz údajně obdržet, natož vykonat. Toto prohlášení (připravené JUDr. Babákem) mu tehdy měl Krejčí podepsat, aniž by se dál zajímal, jaký byl tohoto důvod.
