Skončila 2. světová válka a nedlouho po jejím konci se v Mikulově objevuje Augustin Krejčí. Ministerstvem vnitra byl jmenován správcem úřadu NB (Národní bezpečnosti), o pár měsíců později se stal vedoucím Pobočky oblastní úřadovny StB v Mikulově. A to nebyly bezvýznamné funkce. Augustin Krejčí se tak v poválečné době ocitá v pohraničí na Mikulovsku a svojí prací má zajišťovat klid v pohraničí, stejně jako vyšetřování různých skutečností a zločinů.

Úvodem

Do oblasti jeho působnosti patřila také obec Prátlsbrun, dnešní Březí. A díky dochovaným dokumentům v Archivu bezpečnostních složek ve spojitosti se jménem Dobroslav Lupuljev, který byl po skončení války několik let v Prátlsbrunu, se dostáváme právě ke jménu Augustin Krejčí – ten byl totiž podepsán pod nejedním ze spisů ohledně Lupuljeva.

Právě A. Krejčí na Lupuljeva sepsal v roce 1947 obsáhlou vyšetřovací zprávu s návrhem na zavedení trestního řízení – mělo jít o udavačství, podvody a vydírání.

Zároveň okresní kriminální úřadovna v Mikulově podala na Lupuljeva trestní oznámení ve věci podezření z krádeže a machinace se státním majetkem, a následovalo ještě další trestní oznámení z únosu a pokusu násilného smilstva. Lupuljev si naopak v nejednom z materiálů stěžuje, že se měl stát obětí různých osob a skupin nejen z obce Prátlsbrun a nedalekého Mikulova. To vše bylo zmíněno v již vydaném článku Dobroslav Lupuljev, národní správce obchodu Marie Wymetal v Prátlsbrunu, měl údajně terorizovat okolí a vymýšlet si své partyzánské zásluhy, přičemž další článek s novými materiály o Lupuljevovi je v současné době v přípravě.

Příčinou vzniku tohoto článku tak byla snaha poznat více osoby, které se podílely na vyšetřování takovýchto případů. Opusťme tak nyní Lupuljeva, a pojďme se dozvědět něco o osobě Augustina Krejčího.

Na začátku bylo jen příjmení Krejčí, později dostal i jméno

Ve spisech byl ale označován jen jako Krejčí. A to bylo pro hledání ve spisech málo. Dílem náhody a téměř detektivní práce při pročítání dalších desítek stran spisů se podařilo zjistit i jeho rodné jméno, a to byl začátek úspěchu při hledání toho správného osobního spisu v Archivu bezpečnostních složek.

Dohledání potomků Krejčího pro ověření informací a doplnění vzpomínek

Po sepsání článku jsem dodatečně přidal vzpomínky jeho dcery, paní Vlasty Krejčí, se kterou se mi po sepsání článku podařilo spojit. Paní Vlasta Krejčí se stala chirurgem a žije ve Znojmě, kam dle svých slov musela na tzv. umístěnku. Několik fotografií z rodinného archivu poskytl zase vnuk Augustina Krejčího, Lukáš Krejčí – člen Filharmonie Brno, kterého jsem dohledal díky webu MyHeritage. Děkuji oběma za jejich čas a za doplnění článku.

---

Část první – stručné shrnutí tří let Augustina Krejčího na Mikulovsku v letech 1945 až 1948

Jak už bylo zmíněno, Augustin Krejčí se na Mikulovsku objevuje v květnu 1945. Od 1. ledna 1946 se stal přednostou (v některých materiálech je zmiňována funkce vedoucího) pobočky Oblastní úřadovny Státní bezpečnosti v Mikulově. Jestli to bylo jeho rozhodnutí sloužit místo Brna na Mikulovsku, anebo na místo byl jednoduše přidělen, není z dokumentů patrné. Dle vzpomínek dcery tam ale měl být poslán z moci úřední.

Úkol to pro Augustina Krejčího nemusel být lehký, měl stát v úřadech, které měly jednak potrestat válečné kolaboranty s nacistickým Německem, ale dané úřady měly také zajistit klid v pohraničí. Zároveň byl také svědkem vysídlení většiny původních obyvatel především německé národnosti, stejně jako zažil dosídlení oblastí na Mikulovsku novým obyvatelstvem, ostatně některé novousedlíky v rámci své profese vyšetřoval, jedním z nich byl i již zmiňovaný Dobroslav Lupuljev.

Dá se tak předpokládat, že část práce Augustina Krejčího zaujímala i hospodářská kriminalita. Setkával se v rámci své práce s mnoha lidmi a jeho práce byla zcela jistě různorodá. A jaké měl předpoklady k výkonu této profese?

Augustin Krejčí začal sloužit u bezpečnostních sborů v roce 1931 jako pomocná kancelářská síla, tudíž jisté znalosti pro tuto funkci bezpochyby měl, navíc ovládal německý jazyk. Až do okupace Československa 15. března 1939 pracoval na různých pozicích na policejním ředitelství v Brně, které tehdy vedl JUDr. Babák.

Období okupace Krejčí prožil a přežil v Brně jako pomocný úředník. Ve 40. letech se žení a se svojí manželkou má 2 děti.

Podle poválečných dotazníků neměl být Krejčí za války členem žádných odbojových hnutí. Po osvobození navazuje na svou předválečnou profesi a pracovně se přesouvá z Brna právě na Mikulovsko, kde následně tráví tři roky svého života. Vyšetřuje trestní činy, často majetkové (krádeže, apod.), ale pravděpodobně nejen ty.

Zajímavost: roku 1946 Krejčí formálně informuje nadřízený úřad ve Znojmě (Oblastní úřadovna státní bezpečnosti), že rozhodnutím ministerstva pošt a telegrafů ze dne 5. června 1946 získal, s platností ode dne 6. června 1946, soukromou radioamatérskou koncesi k vysílací činnosti s volací značkou OK2GK, a že vysílání hodlá zahájiti v nejbližších dnech.

V roce 1946 prohlášení o JUDr. Babákovi

Kromě jiného v roce 1946 Augustin Krejčí sepisuje (dle dalších materiálů možné jen podepisuje) pro JUDr. Babáka prohlášení ohledně své činnosti a také JUDr. Babáka na přelomu z 14. na 15. března 1939. To ještě netušil, že o několik let později, v 50. letech, se kvůli tomuto prohlášení dostane do problémů.
Krejčí měl navíc při výslechu v 50. letech do protokolu uvést, že některá tvrzení v prohlášení z roku 1946 se nezakládala na pravdě. Jestli bylo přiznání na Krejčím ohledně JUDr. Babáka ze strany vyšetřovatelů vynucené, anebo bylo pravdivé, se mi však nepodařilo zjistit.

Opis prohlášení jsem ručně přepsal do textové podoby, do jeho obsahu jsem nezasahoval.

---

Opis.

Prohlášení.

Dne 14. března 1939 obdržel jsem asi o 23. hod. rozkaz, že všechny spisy a kartotéky oddělení obrany státu mají býti naloženy na nákladní auta a odvezeny do brněnské teplárny. Byly to zprávy o politické příslušnosti a mravní zachovalosti všeho dělnictva a úřednictva, jakož i majitelů podniků důležitých na obranu státu ve Velkém Brně.

Celkově bylo v Brně v těchto podnicích zaměstnáno asi 80.000. Každý měl svůj spis, v němž byla podrobně vylíčena celková jeho činnost, politická příslušnost, druh zaměstnání v podniku, majetkové a výdělkové poměry atd. Mimoto o každém podniku byla podrobná zpráva o rozsahu podniku, druhu výroby, výrobní kapacitě, počtu dělnictva, možnosti pro válečný průmysl a pod.

O osobách, které s hlediska státně-bezpečnostního byly závadné a hlavně pokud to byli příslušníci SdP, NOF, Vlajka a pod., byla vedena zvláštní kartotéka. V této kartotéce byli z důvodů evidenčních i vedoucí politických stran, závodní rady a osoby, které nám byly důvěrníky v závodech.

V celku bylo v této kartotéce asi 10.000 evidenčních lístků.

Celá tato kartotéka, jakož i všechny spisy, které sloužily jako podklad pro onu kartoteku, byly naloženy na 3 nákladní velká auta. Vše bylo odvezeno do brněnské teplárny a tam vše spáleno. Tím podlomena byla práce Gestapa. Gestapo vůbec nemělo přehledu o stavu výroby v oněch podnicích, o stavu zaměstnanectva a muselo pak prováděti pomocí t.zv. „Hilfsabteilungu“ šetření o dělnictvu v podnicích znovu. Tento Hilfsabteilung vybudoval novou evidenci a zejména pak vyšetřoval osoby zaměstnané v podnicích na základě dotazů branných zmocněnců v jednotlivých podnicích.

Byl jsem na Gestapu třikráte vyslýchán, cose stalo s onou kartotékou, kde jsou spisy. Neštěstím bylo, že četnické stanice a jiné úřady odpovídaly na dotazy z republiky i za okupace, čímž se Gestapo vlastně dovědělo, v jakém rozsahu ono oddělení obrany státu bylo vedeno a co dělalo.

Příkaz ke spálení těchto spisů jsem dostal o nynějšího vlád. rady Dra. Babáka. Při výslechu na Gestapu jsem však do protokolu udal, že rozkaz ke spálení spisů přišel od nadřízených úřadů.

V Brně dne 18. listopadu 1946.

Krejčí v.r.

Za správnost opisu:
V Brně dne 13. 11. 1953          

stržm. / příjmení nečitelné / R.
otisk červeného razítka „Krajská správa Státní bezpečnosti Brno“

---

A tím tento jednostránkový dokument z roku 1946 končí. Zdrojem mi byl dochovaný opis z roku 1953.

Část druhá – nedlouho po únorových událostech v roce 1948 Krejčí Mikulovsko opouští

V únoru 1948 došlo ke změnám ve státním zřízením, kdy moc definitivně převzala KSČ (Komunistická strana Československa). Dne 8. března 1948 se Augustin Krejčí stává kandidátem KSČ (přihlásit se měl za trvání akce „Gottwaldova výzva“), zaručit se za něj měli Bohumil Lukšíček, vedoucí VOstb Mikulov a Jan Novák, člen VOstb Mikulov. Pro přiblížení tehdejší doby dodám, že jen o dva dny později, 10. března 1948, umírá za dosud nevyjasněných okolností Jan Masaryk. A jen o pár týdnů později Augustin Krejčí na Mikulovsku končí, ve spisech je uvedeno datum 31. května 1948. Augustin Krejčí v materiálech uvedl, že důvodem byla provedená reorganizace úřadů.

Drobnou zajímavostí je, že Augustin Krejčí, byť se nacházel v kraji vína, alkohol vůbec nepil, ze zdravotních důvodů.

Ale zpět k tématu. Augustin Krejčí opravdu pohraničí opouští, a jako rodák z Modřic u Brna se vrací služebně opět do Brna, kde ostatně v roce 1931 u tamějšího Policejního ředitelství jako pomocná kancelářská síla začínal.

Zpět v Brně – stává se vyšetřovatelem závažných činů, má být nejlepší vyšetřovatel, ale vyčítají mu malý zájem o politiku KSČ

Nově se stává jeho místem zaměstnání Krajské velitelství národní bezpečnosti. Jeho manželka s dětmi jej o nějakou dobu později z Mikulova do Brna následují. V Brně se pak stal velitelem vyšetřovací skupiny zabývající se závažnými kriminálními činy, často to byly vraždy a přepadení. Stává se tak členem sborů SNB a není již u StB, ale obsah práce zůstal asi velmi podobný.

Augustin Krejčí měl výsledky. Byl nejen úředníkem, ale i vyšetřovatelem v terénu. Podle dochovaných dokumentů se mělo jednat dokonce o nejlepšího vyšetřovatele těchto činů na Brněnsku, za svou činnost získal nejedno uznání.

Své teoretické a i praktické zkušeností měl předávat mladším kolegům na školeních, která měla být hodnocena jako nejlepší. Co se týká jazykových znalostí, měl umět německy. Neustále se měl zajímat o nejnovější kriminalistické metody vyšetřování i v zahraničí. Při vyšetřování na místech činu začal využívat luminol a měl být propagátorem v jeho využívání. V archivních dokumentech se objevila zmínka, že měl pro svoji práci vyšetřovatele doslova žít, navíc měl být i dobrým organizátorem. Že jeho práce nebyla pouze úřednická, ale byla i v terénu a riziková, potvrzuje ve spisu také případ, kdy při pokusu o zatčení jisté osoby došlo k použití i střelné zbraně jako nutné obrany ze strany Augustina Krejčího. Ostatně při vyšetřování závažných trestních činů a objasňování vražd se toto dá předpokládat.

Při vyšetřování postupoval iniciativně, ve spisech se například nachází mnohostránkové vyšetřování proti samotnému Augustinu Krejčímu (bylo na něj podáno dokonce trestní oznámení), kdy na svojí zodpovědnost měl u mlýna vypustit vodu v náhonu, aby jej mohl prohledat za účelem nalezení vražedné zbraně. Několik podniků závislých na tomto vodním náhonu si pak na něj stěžovalo, že svým jednáním ohrozil např. splnění výrobních norem podniků.

V 50. letech přispěl k předávání svých znalostí jiným kolegům v odborných článcích Hledání a zajišťování krevních stop a Lupič pokladen. Dále se podílel na článku Střelné rány na oděvu. Sešity jsem si prohlédl na Policejní akademii České republiky v Praze a náhledové fotografie jsou ve fotogalerii na konci článku.

Jenže byť měl tehdy všeobecně upřednostňovaný dělnický původ a byl hodnocen jako nemajetný, měl zároveň, dle dochovaných posudků na jeho osobu, vyznávat zastaralé buržoasní návyky, kterých se měl naučit v období za první republiky. A později mělo být pro Krejčího ještě hůře.

Politická neaktivita a znemožnění dalšího postupu

O politiku KSČ se neměl nijak zvlášť zajímat a měl plnit jen ty nejzákladnější povinnosti člena KSČ. V jiných dokumentech se měl naopak nelichotivě vyjadřovat o některých kolezích, zejména z řad tzv. „dělnických kádrů“, kritizována byla i jeho nechuť k vojenskému vystupování.
Dle dochovaných dokumentů měl v soukromí vyznávat názor, že zaměstnanci policejních sborů by se neměli nijak politicky angažovat, že politika do jejich práce nepatří. Přestože získával profesní uznání za svoji práci vedoucího vyšetřovací skupiny a měl dle posudku nadřízeného předpoklady k dalšímu kariérnímu postupu, tak naopak z důvodů jeho politických názorů a politické neaktivity ve prospěch KSČ předpoklady k dalšímu postupu mít neměl.

Rok 1953 – Augustin Krejčí dává výpověď proti JUDr. Babákovi

Nastávají 50. léta a politické procesy nabývají na intenzitě, na mnoha místech se hledá vnitřní nepřítel, může jít o život. Ostatně i proces s Rudolfem Slánským, Miladou Horákovou a dalšími končí jejich smrtí.

Zvláštní prověrky napříč profesemi se nevyhýbají ani Krejčímu. Ve spisu Augustina Krejčího se navíc objevuje jeho písemná výpověď proti JUDr. Babákovi (byl nadřízeným Krejčího před, i v prvních letech po skončení 2. světové války). Krejčí se písemně u výslechu přiznal, že některé části uvedené v potvrzení z roku 1946 ve prospěch JUDr. Babáka jsou nepravdivé.

JUDr. Babák – po skončení 2. světové války uznávaná policejní osobnost a přítel Jana Masaryka, v 50. letech zrádce s rozsudkem trestu smrti

JUDr. Babák byl v roce 1952 zatčen a v politickém procesu v roce 1953 odsouzen k trestu smrti, nakonec ale JUDr. Babák popraven nebyl, jistou zásluhu na záchraně jeho života mohl mít i právník Bohuslav Ečer. Trest Babákovi měl být změněn nejdříve na doživotní, následně byl v roce 1968 JUDr. Babák rehabilitován v plném rozsahu.

O co šlo? Komunisté vinili v 50. letech JUDr. Babáka, že měl údajně v kritických dnech po 15. březnu 1939 (ten den byla okleštěná republika obsazena Němci) předat gestapu seznamy členů KSČ, dále se komunisté měli dozvědět, že v roce 1946 Augustin Krejčí měl JUDr. Babákovi podepsat nepravdivé prohlášení o tom, že JUDr. Babák dal příkaz Krejčímu ke zničení spisů (aby se k nim nedostali Němci) ze dne 14. na 15. března roku 1939, přestože Krejčí od začátku měl vědět, že se toto (pokyn JUDr. Babáka Krejčímu) nezakládá na pravdě. Krejčí totiž při výslechu v 50. letech tvrdil, že se na ředitelství v kritické době roku 1939 nenacházel, že byl ten den pracovně v divadle Reduta, takže by ve skutečnosti žádný takový příkaz od JUDr. Babáka nemohl v dané době ani přijmout, natož vykonat. Toto prohlášení (připravené JUDr. Babákem) mu tehdy měl Krejčí podepsat, aniž by se dál zajímal, jaký byl tohoto důvod. Takto to ve své výpovědi uvedl tehdy sám Augustin Krejčí.  Každopádně komunisté toto údajně nepravdivé potvrzení z roku 1946 ve prospěch JUDr. Babáka Krejčímu vyčítali.

Jak moc velký (a jestli nějaký) význam mohla mít tato výpověď Krejčího v procesu s JUDr. Babákem se mi zjistit nepodařilo. Každopádně proces s JUDr. Babákem skončil rozsudkem smrti dne 25. září 1953, písemná výpověď Krejčího má dataci 19. září 1953, ale proces s JUDr. Babákem v té době již probíhal a byl jen pár dní od vynesení rozsudku.

Způsob zápisu otázek i odpovědí Krejčího nese styl politických procesů 50. let, ale blíže nemám v dané problematice hlubší znalosti, a už se nedozvíme, co byla pravda, jestli výpověď A. Krejčího byla pravdivá, jestli byla vynucená strachem o vlastní život, apod.

Ostatně několik částí výpovědi A. Krejčího jsem přepsal do textové podoby, včetně gramatických a stylistických chyb:

---

Otázka: Co jest Vám známo o činnosti Josefa BABÁKA? 

Odpověď: Jest jasné, že Josef BABÁK jako policejní rada a vedoucí polisejního ředitelství plně hájil zájmy býv. buržoásie a vládnoucí třídy v době prvé republiky, což dokázal mimo jiné také tím, že vedl někdy v roce 1938 likvidaci KSČ v Brněnském kraji o které jak jest mně známo si vedl obsáhlou kartotéku, kde byli zanešení hlavně vedoucí uvedené strany. Jako náhončí agrární strany sám agitoval mezi zaměstnanci policejního ředitelství pro agrární stranu a tyto rovněž jako mne hleděl získat za jejího člena. V celku shrnuto, Josef BABÁK byl nepřítelem dělnické třídy což také dokázal v té nejtěžší době pro Československý národ a KSČ, kdy přestože nechal spálit spisy nacházející se na policejním ředitelství, jak jsem se zakrátko po okupaci dozvěděl, vydal gestapu kartotéku všech funkcionářů KSČ a jiných stran, ve které defakto byl výtažek ze spisů, které nechal zničit.

Otázka: Kdo Vám sdělil, že spisový materiál byl zničen v teplárně?

Odpověď: Pro odstup času si nepamatuji, kdo konkretně mě později sdělil, že spisový materiál byl pomocí vojenských aut odvezen do teplárny v Brně a zničen, ale mám zato, že jsem se to dozvěděl od spoluzaměstnanců. Mimo toho jsem se také krátce poté dozvěděl, že Josef BABÁK, který nařídil zničení spisového materiálu, nezničil to nejhlavnější a to kartotéku KSČ a všech funkcionářů jiných politických stran, nýbrž tuto nechal odvést do Tišnova, kde ji ukryl a později buď přímo nebo nepřímo sám vydal gestapu k disposici. Podotýkám že uvedená kartotéka byla to nejhlavnější, neboť obsahovala výtažek ze spisů, které měly být zničeny, což jsme také odsuzovali.

Otázka: Uvědomujete si, že svým počínáním jste napomáhal Josefu BABÁKOVI při zastírání jeho zločinného jednání?

Odpověď: Musím doznat, že svým jednání, kdy jsem Josefu BABÁKOVI podepsal prohlášení, jsem mu tehdy nevědomě napomáhal při zastírání jeho nepřátelské činností jak v době okupace, tak i po osvobození 1945, kdy měl být jako zrádce českého národa postaven před MLS a spravedlivě pótrástán. Toto jsem si hlavně uvědomil po procesu, který s ním byl veden u nejvyššího vojenského soudu v Brně. Musím také přiznat, že svým nezodpovědným jednání jsem také jistým dílem mařil provádění Košického vládního programu při odhalování škůdců a zrádců českého národa, což v prvé řadě bylo povinností příslušníků bezpečností ke kterým jsem náležel.

Protokol skončen a podepsán v 14. hod. dne 9.19.195

---

Zdrojové materiály pro tento přepis najdete opět ve fotogalerii níže.

Zhodnocení materiálů ohledně JUDr. Babáka

Jak jsem zmínil dříve, JUDr. Babák byl v 60. letech propuštěn z vězení a v roce 1968 měl být rehabilitován v plném rozsahu. JUDr. Babák umírá o několik let později, na začátku 70. let.

V několika internetových zdrojích z nedávné doby je naopak zmiňována osobní aktivita JUDr. Babáka, že množství spisů z ředitelství opravdu nechal o své vlastní vůli v teplárně v Brně, těsně před příchodem Němců, spálit, přestože k tomu neměl žádné pokyny od nadřízených a jednal dle své intuice.

Ostatně i z částí výpovědi samotného Krejčího, které jsem přepsal výše, plyne, že JUDr. Babák z vlastní iniciativy a na svou osobní odpovědnost, přestože k tomu nedostal od nadřízených žádný příkaz, se rozhodl zničit spálením spisové materiály z policejního ředitelství v teplárně a část dokumentů (kartotéku?) měl nechat vojenskými auty převézt jinam, údajně do Tišnova. Další konkrétní osud kartotéky však není v dokumentech zmiňován.

Další skutečnosti těžko komentovat, ale kdyby JUDr. Babák tehdy neudělal nic (a nic nenechal odvézt, ani spálit), tak by Němcům při obsazování republiky pomohl jistě více. Nabízí se otázka, jestli spíše neměl být JUDr. Babák pochválen za iniciativu v nelehké a nepřehledné době. Určité materiály z policejního ředitelství těsně před obsazením republiky Němci měly být prokazatelně spáleny.

Opět ale musím zopakovat, že v této problematice (JUDr. Babák) a procesů z 50. let nemám žádné hlubší znalosti, porovnávám pouze obsah spisů a běžně dostupných zdrojů. Zájemci o toto téma tak budou muset hledat podrobnosti v jiných zdrojích.

Fotogalerie – zdroj:

---