Ludvík Fojtík - cesta četníka od Užhorodu přes Bernau po Prátlsbrun

Ludvík Fojtík – cesta četníka od Užhorodu přes Bernau po Prátlsbrun

Během léta 2021 jsem hledal v okolí obce Březí pamětníky, kteří ještě zažili dobu, kdy se obec jmenovala Prátlsbrun. Má pátrání jsem začal obesíláním vybraných obcí v okolí, o pomoc jsem požádal i Jihomoravský kraj. Ten výzvu zveřejnil na své Facebookové stránce, dále se o aktivitě zmínil i Břeclavský deník. Z okolní obce jsem bez bližších informací dostal tip na pana Rudolfa Starého. Pana Starého se mi podařilo zkontaktovat a sdělil mi, že jeho otčím, Ludvík Fojtík, v obci Prátlsbrun po válce sloužil jako četník, ale z časových důvodů mi poskytnul jen několik stručných osobních vzpomínek, které s jeho souhlasem na samotném konci článku uveřejňuji.

Činnost bezpečnostních složek v Prátlsbrunu v roce 1945 po skončení války mě zajímala, a tak jsem se rozhodl sám pátrat.

Dne 15. října 1945 rozhodnutím SNB. Rohatec je Ludvík Fojtík přemístěn ze stanice SNB. Valtice na stanici SNB. Prátlsbrun. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek

Z rozhodnutí SNB. Rohatec je dnem 15. října 1945 strážmistr Ludvík Fojtík přemístěn ze stanice SNB. Valtice na stanici SNB. Prátlsbrun. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek

Na první pohled ničím nepříliš zajímavý příběh se tak začal rozvětvovat, aby se nakonec rozšířil i o odbojové aktivity za 2. světové války nejen během operace Clay – Eva, ale došlo i na lidské příběhy a osudy nejen z té doby. Ale začněme popořádku.

O činnosti příslušníků Národní bezpečnostní stráže v Prátlsbrunu v roce 1945 se již dříve rozepsal ve svém příspěvku PhDr. Jiří Mikulka, ale tam se jméno Fojtík neobjevilo, protože pan Fojtík se dostal do Prátlsbrunu až o několik měsíců později, musel jsem tedy začít pátrat v archivech. Nehledal jsem nic konkrétního, stejně jako jsem netušil, jaké materiály se mohou nacházet v archivu a v jakém množství. Nakonec nebyla nouze ani o překvapení.

Informace z archivů a i následně další zdroje informací mi pomáhaly rekonstruovat obraz doby především z let 1938 až 1950, s lehkým přesahem i mimo tyto roky. Protože je však web Prátlsbrun.cz zaměřen na období existence názvu obce Prátlsbrun (1921 – 1949), důraz bude kladen zejména na roky 1945 až 1949 a období tomu předcházející (od roku 1938), ostatní informace jsou zmíněny jen okrajově.

Pojďme tedy na to.

Archiv bezpečnostních složek vydává odtajněné spisy

Z Archivu bezpečnostních složek z Brna – Kanic se ke mně dostal osobní spis se jménem Ludvík Fojtík a podle dokumentů byly materiály odtajněny ke dni 1. 1. 2008. Spis má téměř 200 listů dokumentů, část je i německy psaná. Jak stručně začít?

Osobní karta z roku 1950, strana 1 – Ludvík Fojtík – zdroj: Archiv bezpečnostních složek

Osobní karta z roku 1950, strana 2 – Ludvík Fojtík – zdroj: Archiv bezpečnostních složek

Ludvík Fojtík, narozen 26. 10. 1910 v Lanžhotě, okres Hodonín. Ve třicátých letech 20. století se vydal na dráhu četníka, službu začínal v Užhorodu, ve složitém roce 1938 byl členem jednotek SOS. Za 2. světové války pokračoval jako strážmistr v obci Rohatec, ilegálně poslouchal zahraniční rozhlas, zapojen i do Operace Clay – Eva získáváním a předáváním zpráv, převáděním osob, následně v červnu 1944 zatčen a vyšetřován.

Během 26. června 1944 až do května 1945 vězněn na různých místech, dle spisů naposledy v koncentračním táboře v Bernau, což by mohla ve skutečnosti být tehdejší káznice Bernau v Bavorsku.

Po válce se přihlásí opět k bezpečnostním složkám a z Valtic je od 15. října 1945 přeložen na četnickou stanici Prátlsbrun, kde je Ludvík Fojtík od 18. dubna 1946 jmenován vrchním strážmistrem.
V lednu 1947 na Ludvíka Fojtíka píše doporučení na povýšení tehdejší poslanec Antonín Bartoš (někdejší velitel Clay – Eva) jako o veliteli čety útvaru 9167 v Prátlsbruně, od roku 1949 je Ludvík Fojtík velitel PS (Pohraniční stráže) v úseku Prátlsbrun.
Jestli pomohla přímluva Bartoše z roku 1947 nelze nijak prokázat, zajímavostí je ale osud samotného Bartoše – ten se svojí rodinou 27. února 1948 z Československa již podruhé emigruje. Podrobnosti lze nalézt v aktualizovaném vydání knihy Clay – Eva volá Londýn… z roku 2021. Ale zpět do Prátlsbrunu, respektive Březí.

V roce 1950 je vyhlášen nový název obce – název Prátlsbrun zaniká, nově je používán pouze název Březí. S novým názvem obce přichází i změna v životě pana Fojtíka – dne 29. března 1950 je mu z moci úřední zrušen služební poměr a 8. dubna 1950 odchází do trvalé výslužby. Zajímavostí je, že v důvěrném dokumentu z roku 1949 byl Ludvík Fojtík opětovně prověřován a velení s jeho další službou i nadále počítalo. Tím záznamy z Archivu bezpečnostních složek končí.

Postupem času se ke mně dostaly další informace i z jiných zdrojů a ze strany nynějších občanů obce Březí, v pátrání jsem tedy pokračoval a článek následně rozšířil o výsledky mého dalšího pátrání.

A teď se na to pojďme podívat podrobněji.

Úvodem

Dovolte mi nejdříve osobní vsuvku. Nejsem profesí historik a nemám zkušenosti pro odborné historické zhodnocení zveřejněných materiálů, berte tento můj článek jako subjektivní pohled někoho, kdo se narodil v roce 1984 a v dokumentech zmiňované skutečnosti jsem osobně nemohl zažít, nemám tak možnost, a ani zájem, informace hodnotit.

Zdrojem informací mi byla především osobní složka z Archivu bezpečnostních sborů (ABS), která zachycuje v obci Prátlsbrun / Březí profesní, ale okrajově i soukromý život Ludvíka Fojtíka, který se z četníka stal vrchním strážmistrem a v obci Prátlsbrun (nyní Březí, okr. Břeclav), strávil větší část svého života a zachycuje i jeho odbojovou aktivitu za 2. světové války v oblasti Moravy.

Díky tomu se tak dostáváme např. k činnosti odbojové skupiny Clay – Eva a díky dalším dodatečným zdrojům lze okrajově zmínit i další události. Článek tak během zpracovávání informací nabyl jak na objemu, tak i na záběru zpracovávaného tématu. Článek byl několikrát doplňován.

Zapojili se okrajově i nynější občané obce Březí, kteří mi bez jakýchkoliv bližších informací sdělili, že pan Fojtík se po skončení služby u bezpečnostních složek z obce neodstěhoval, ale v obci i s rodinou zůstal. Na základě toho jsem pak dohledával a doplnil další informace.

Tento článek neměl za cíl zpracovávat detailní životopisy jakýchkoliv zde uvedených osob.

Rok 1945 a nové začátky

Je rok 1945 a válka skončila, ale doba to není příliš klidná, obzvlášť ne v pohraničních obcích a ještě k tomu s německy mluvící většinou. Ludvík Fojtík se vrací z káznice v Bernau (ve spisech je uváděn koncentrační tábor Bernau) do vlasti, váží dle záznamů 45 kg a není schopen práce. V červnu 1944 byl Gestapem v Podivíně (tehdejší německý název byl Kostel) zatčen, a tak od června 1944 byl až do května 1945 na různých místech vyšetřován a vězněn.

Jedna z mnoha německy psaných vyšetřovacích zpráv o zatčení Ludvíka Fojtíka dne 26. 6. 1944

Ludvík Fojtík v Prátlsbrunu v letech 1945 – 1948

Že i služba u bezpečnostních složek může přinášet různé situace, dokazuje blíže neurčitý dokument z roku 1947. JUDr. Emil Březina, advokát z Mikulova, je vyrozuměn ohledně výsledku podání stížnosti na Ludvíka Fojtíka v otázce bytové od jistého občana obce Prátlsbrun – pana Rudolfa Poláka. Mohl to být ten Rudolf Polák, který byl někdejším komisařem MNV v Prátlsbrunu a továrníkem tamtéž. Pokud ano, patřil tak se svojí rodinou mezi celkem 8 českých rodin, které přečkaly 2. světovou válku v Prátlsbrunu. Vycházel jsem z výskytu jména ve Staničním deníku obce Prátlsbrun a ve článku pana PhDr. Jiřího Mikulky.

Těžko soudit o jaké věci šlo, ale stížnost pana Poláka na Ludvíka Fojtíka adresovaná Zemskému velitelství SNB v Brně byla v Praze neshledáním podstaty trestného činu zamítnuta.

Rudolf Polák z Prátlsbrunu v roce 1947 podává stížnost na Ludvíka Fojtíka, ta je ale zamítnuta.

Z množství materiálů lze pro podrobnější popis dalších událostí a cest pozdějšího vrchního strážmistra Ludvíka Fojtíka použít dokument Záznam o prověření z roku 1948, kde byl Ludvík Fojtík prověřován z důvodů své služby v pohraniční obci a změn v tehdejším poválečném Československu, kdy výkonnou moc převzala Komunistická strana Československa. Pro lepší čitelnost jsem tento dokument doslovně přepsal do textové podoby a v celém znění, jako otisk doby.

Záznam o prověření.

krajskou prověřovací komisí KSČ pro příslušníky SNB v okrese Mikulov.

Soudr. Fojtík Ludvík,

vrch. strážm. SNB, nar. 26. 10. 1910, velitel SNB útvaru Prátlsbrun.

Členem KSČ od 1. 1. 1948, dříve soc. dem. číslo leg. 1,701.966
Příspěvky zaplaceny do konce roku po 20 Kčs,
Odpracoval celkem 68 hodin
Odebírá Rovnost a Rudé právo
Z literatury četl Dějina VKS/b/ 10 let, Život Marxe.
Školení nemá dosud žádné.
Členem ROH od 1. 10. 1945, je členem Svazu přátel SSSR a SBS
V místní organisaci je kádrovým důvěrníkem a kult. referentem.
V závodní organisaci je kádrovým důvěrníkem.
Za stranu je členem rady MNV, členem Osvětové rady a členem školní rady v Prátlsbruně. Je ženatý, manželka organisována od 1. 1. 1948. Má 2 děti.

Pochází z dělnické rodiny ze 7 dětí. Po vychození 4. tř. měšť školy vyučil se elektromontérem, po vyučení byl bez zaměstnání. V 17 letech šel dobrovolně na vojnu a zůstal jako délesloužící až do roku 1933 kdy byl přijat k četnictvu. Školu absolvoval v Užhorodě a tam sloužil až do roku 1939. Po záboru Podk. Rusi vrátil se přes Rumunsko a Maďarsko domů. Byl členem SOS 2x navržen na vyznamenání. Pak byl přidělen k velitelství stanice SNB Rohatec, kde sloužil přes celou okupaci. V Rohatci navázal spojení s illegální skupinou pluk. Stroka, dále navázal spojení se škpt. Šelepou utvořili buňky k převádění na Slovensko. Z této skupiny bylo 21 zatčených a 13 bylo popraveno. Zbytek navázal spojení s Moravskou rovností, vedoucí byl Martin Frolec. Tam pracoval až do roku 1944. Pak navázal spojení ze skupinou Bartoše Clay Eva a dostal úkol organisovat zpravodajskou činnost na hodonínsku. 26. 6. 1944 byl zatčen Gestapem ze Zlína a vrátil se až 25.1945. Byl vězněn ve Zlíně, Uh. Hradišti, Na Cejlu, v Salzburku a Brně. Při tom byl nemocen a poslední dva měsíce vážil 45 kg. Dne 1. 9. 1945 se opět přihlásil do SNB byl přidělen do Valtic a 15. 10. 1945 v Prátlsbruně na stanici, kde zůstal do 1. 7. 1946. Pak ustanoven velitelem SNB útvaru Prátlsbrun. V únoru byl nasazen v Praze jako zástupce velitele roty na sekretariátu nár. soc v Praze a při vyklizování Václavského náměstí dne 24. 2. 1948.

Otec je soc. demokrat. Z koncentráku se vrátil s přesvědčením, že vstoupí do KSČ ale jelikož funkcionáři v Prátlsbruně i ve Valticích byli pochybného charakteru svůj úmysl neprovedl a založil v r. 1946 stranu soc. dem v Prátlsbruně. Do KSČ vstoupil z vlastního přesvědčení po konsolidaci poměrů v místní organisaci dne 1. 1. 1948. Ihned mu byla svěřena funkce kádrového referenta. Odmítl ji pro krátkou dobu členství, později funkci vykonával. Ve straně se zapojil prací kulturně – propagační.

Zasloužil se o urovnání politických poměrů v Prátlsbruně a o reorganisaci místní organisace. K četnictvu mu pomohla protekce otcova jako soc. dem.

Sebekriticky přiznal, že se zúčastnil na Podk. Rusi akcí proti lesním dělníkům v Dolze okres Sevluš. V diskusi nebylo zjištěno závad.

Ideologické otázky zodpověděl dobře.

V sebekritice se uvedl jako rozvážný, veselý, jako Slovák původem rád zpívá i ve společnosti. Někdy se v něm objevují ojedinělé prvky byrokrata.

Po zhodnocení podal soudr. Rybář návrh, aby soudr. Fojtík byl

prověřen jako člen strany i jako funkcionář

s připomínkou, že zvýší příspěvky podle usnesení ÚV strany aj ako funkcionář bude odebírat časopis Funkcionář a Tvroba. Návrh byl schválen všemi hlasy.

V závěru poděkoval za důvěru a slíbil, že bude pro stranu dále obětavě pracovat.

Mikulov, 13. 12. 1948

Členové komise:

Podpis nečitelný

Předseda:

Podpis nečitelný

K obsahu bych pouze dodal, že při čtení dalších dokumentů se popis událostí i v jiných dokumentech opakuje a rozchází jen minimálně. Drobné rozdíly jsou snad jen ohledně data skončení věznění a návratu do vlasti v květnu 1945.

Fotokopie zdrojového dokumentu – Záznam o prověření

Antonín Bartoš navrhuje povýšení Ludvíka Fojtíka za odčinění křivd z období 2. světové války

Odbojová činnost statečných lidí v Československu v letech 1939 – 1945 si vyžádala nejen v jejich řadách řadu obětí, a ovlivnila tak mnoho rodin a lidských osudů.

Z dokumentů mě zaujal tento menší lístek z roku 1947, který nepsal nikdo jiný, než sám někdejší velitel desantního výsadku Clay – Eva, Antonín Bartoš. O činnostech výsadku a rozsáhlé zpravodajské činnosti v letech 1944 – 1945 si lze přečíst v knize Clay Eva volá Londýn…, kterou jsem již dříve zmiňoval. Antonín Bartoš byl tehdy po skončení války poslancem za stranu s názvem Československá strana národně socialistická.

Pro snadnější čitelnost jsem lístek s doporučením datovaný 31. ledna 1947 přepsal do textové podoby, a do jeho obsahu nijak nezasahoval.

ČESKOSLOVENSKÁ STRANA NÁRODNĚ SOCIALISTICKÁ

A. Bartoš, poslanec ÚNS, Lanžhot

Kraj Zlín,

Stalinova 55
Telefon č. 645

KRAJSKÝ SEKRETARIÁT

Adresát:

Ministerstvo vnitra,
velitelství SNB, plk. Prunar.,
Praha

Dne 31. 1. 1947

Vážený pane plukovníku,

dotazoval jsem se na Zemském velitelství SNB v Brně na předpoklad pro povýšení na výkonného poručíka Ludvíka Fojtíka, t.č. velitele čety útvaru 9167 v Prátlsbruně na Moravě. Tento je dnes vrchním strážmistrem, je sice pravda, že na toto místo byl jmenován i z titulu své illegální činnosti, avšak tato hodnost zdaleka nevystihuje zásluhy, které si v době okupace získal. Zemské velitelství SNB mu návrh na povýšení dalo, avšak tento byl škrtnut u útvaru.

Vrchní strážmistr L. Fojtík byl ve spojení jako zpravodajec za politický okres Uh. Brod s parašutistickou skupinou Clay, jejímž jsem byl velitelem a vím, tudíž, že jeho činnost byla vysoce hodnotná. Ostatní pánové od SNB, jako vrchní strážmistr Loucký z Uh. Brodu, nebo vrchní strážmistr Synek z Blazic u Bystřice pod Hostýnem byli povýšeni za stejnou činnost na poručíky výkonné. Proto se přimlouvám, aby se stalo po právu i v případu Ludvíka Fojtíka.

Prosím, pane plukovníku, o laskavou odpověď ; jsem ochoten podati širší vysvětlení o jeho illegální činnosti, bude-li to k jeho jmenování potřeba. /Na konec podotýkám, že otec a k myslím celá rodina je ve straně soc. demokratické, tudíž nesleduji zde žádný zájem stranický, než čistě zájem z období okupace odčinění křivdy a zadostiučinění za práci./

S projevem úcty:

vlastnoruční podpis Bartoš

Razítko Ministerstva vnitra, došlo dne 7. 2. 1947, Č. j. 221 dův. příl.: obálka

Bližší informace k tomuto nejsou známy, ani jestli bylo návrhu vyhověno.
Každopádně Ludvík Fojtík byl po válce několikrát povýšen, i před tímto dopisem. Rovněž německé rozsudky proti němu z období okupace byly se zpětnou účinností zrušeny.

Fotokopie originálu dokumentu doporučení na povýšení Ludvíka Fojtíka z roku 1947

Ludvík Fojtík odchází 27. března do výslužby, ale v Prátlsbrunu, tedy nově v obci Březí, zůstává

V mé původní verzi článku z listopadu 2021 jsem uváděl, že pan Fojtík se z obce po roce 1950 odstěhoval, ale tento můj závěr byl mylný. Níže tak svůj dřívější omyl napravuji.

Jak už jsem psal dříve, od občanů v Březí jsem totiž dostal stručnou informaci, že pan Fojtík v obci zůstal, ale bez bližších podrobností. Ostatně i samotná forma sdělení působila netradičně, jako by ale chtěli, abych i tuto část příběhu vyprávěl, byť tento web je především zaměřen na období do roku 1949 / 1950, kdy se obec jmenovala Prátlsbrun.

Protože nejsem v obci místní a z několika mých kontaktů si na pana Fojtíka nevzpomínal nikdo, směr pátrání byl zaměřen opět na archivy.

Do pátrání ale dříve zasáhla jiná náhoda. Na Facebookové stránce Březí – prolínání času jsem si při jiné činnosti, nesouvisející s tímto článkem, všiml jedné fotografie pravděpodobně z nějakých pravidelných oslav osvobození Rudou armádou u památníku v obci. Tento památník dnes již v obci nenajdeme. Na fotografii přidané dne 14. března 2020 mě zaujala jedna osoba – přišla mi povědomá. Vzpomněl jsem si na portrétní fotografii Ludvíka Fojtíka ze 40. let z archivního spisu a při porovnání jsem získal jistotu, byť časový rozdíl pořízení fotografií byl jistě několik desítek let, že postavou je Ludvík Fojtík. Nakonec jsem si všiml, že fotografie má popis – „z archivu Boženy Fojtíkové, poskytl Jan Butal“. Mně poskytnutá zpráva se tak zakládá na pravdě a ověřuje, že pan Fojtík v obci opravdu zůstal.

Pana Butala jsem se snažil zkontaktovat s dotazem na pana Fojtíka a možnost použití fotografie v tomto článku, ale odpověď jsem nedostal. Následně jsem si vzpomněl, že jsem se kdysi ptal na té samé Facebokové stránce, jak to bylo s přejmenováním obce, protože se ke mně dostaly z několika zdrojů různé verze a chtěl jsem si tak tehdy výsledky v rámci Facebookové skupiny zkonzultovat. To se za účasti několika členů stránky stalo, ale minimálně jeden komentář (na jeho obsah si již nepamatuji) byl po krátké chvíli autorem smazán, zmizel. Nicméně na tento zmizelý komentář zůstala reakce pana Butala, který zmiňoval svého pradědečka, Ludvíka Fojtíka, jako bývalého starostu a prababičku, Boženu Fojtíkovou, jako bývalou učitelku.
Tímto jsem si rovněž potvrdil, že moje paměť na jména není dobrá a mohl jsem si tak ušetřit čas při hledání, protože tyto komentáře byly napsány před mnoha měsíci, byť tehdy jsem příjmení Fojtík nevěnoval žádnou pozornost, protože mi nebyla tehdy známa žádná spojitost tohoto jména s obcí Prátlsbrun v té době.

Pátrání v kronikách obce po roce 1950

Po získání informací, že pan Fojtík byl starostou obce, jsem si vzpomněl na nedávno i na internetu zveřejněné kroniky obce. Kroniky obce z let 1938 – 1967 sice buď chybí, anebo nebyly zveřejněny, nakonec jsem ale pročetl stovky stran kronik z let 1968 – 1988. Pan Fojtík v nich byl zmiňován pravidelně. Když v roce 1985 zesnul, v kronice obce Březí mu byly věnovány dvě stránky. Chvíli jsem váhal, jestli obsah kroniky z 80. let je relevantní pro tento článek, ale pro doplnění informací z 50. let a potvrzení zjištěných informací nejen z doby existence názvu obce Prátlsbrun, jsem dospěl k názoru, že ano.

Níže pro lepší čitelnost přidávám textový přepis záznamu z kroniky obce Březí z roku 1985. Do textu jsem nijak nezasahoval, původní zdroj je připojen pod textem.

Rozloučení se soudruhem Ludvíkem FOJTÍKEM

Dne 14. 6. 1985 se naše veřejnost naposledy rozloučila s aktivním a obětavým funkcionářem, s. Ludvíkem FOJTÍKEM, který svojí prací, polit. přesvědčením a dílem přispěl k naplňování ideí socialismu a komunismu.

Soudruh L. FOJTÍK byl bezprostředně spjat se životem dělnické třídy a pracujícího lidu, ztotožňoval se s jeho zájmy, tužbami a zápasy a dobře jim rozuměl. A bylo to také přirozené. Vždyť sám pocházel z dělnické třídy a v dělnickém prostředí vyrústal.

Narodil se 26. 10. 1910 v Lanžhotě v rodině železničáře. Po vychození školy pracoval jako dělník na různých příležitostných pracích. Odešel dobrovolně na vojnu, kde zůstal jako délesloužící. Od r. 1933 byl na vlastní žádost zařazen k četnictvu, službu vykonával na Podkarpatské Ukrajině, od r. 1938 v oddílu na maďarských hranicích. V r. 1939 byl přeložen na četnickou stanici do Rohatce, zde se oženil. V r. 1944 byl zatčen gestapem a transportován do Bernau – koncentr. tábora v Německu, kde byl vězněn do osvobození. Před zatčením organizoval skupinu v Sudoměřicích a Rohatci, která převáděla občany přes Moravsko – Slovenské hranice. Po návratu byl přijat k SNB a zařazen opět na stanici Rohatec. Později odešel do pohraničí, byl zařazen na stanici Valtice, na vlastní žádost do stanice Březí. V r. 1946 byl ustanoven velitelem PS útvaru Březí, kde púsobil až do roku 1950. V r. 1948 vstoupil do KSČ a v řadách strany se aktivně podílel na přerodu a přestavbě naší společnosti. Ve všech politických a veřejných funkcích, jimiž ho strana postupně pověřovala, získával bohaté zkušenosti a tvořivě je ve své práci uplatňoval. V letech 1952 – 1956 vykonával funkci tajemníka MNV Březí, potom funkci instruktora za ONV v Mikulově, později opět jako tajemník MNV v Březí. Na ONV v Břeclavi pracoval v organizačním odboru až do důchodu.
Mnoho let působil v základní organizaci KSČ jako předseda. Velmi rád pracoval s mládeží.
Za obětavou práci pro stranu a social. spol. a jako přímý účastník Únorových událostí v r. 1948, byl vyznamenán Řádem Vítězného února. Byl nositelem mnoha dalších stranických a státních vyznamenání.
Soudruhu Fojtíkovi nebylo dopřáno dokončit všechno to, čím chtěl přispět ke zdaru naší společné práci a věci.

Původní zdroj ve zveřejněných kronikách obce Březí

Setkání Antonína Bartoše a Ludvíka Fojtíka?

Oba byli rodáci z Lanžhota, oba zažili těžká 40. léta v odboji, pan Fojtík si navíc prošel asi těžko představitelnou fází věznění, ale oba válku přežili. Jak jsem psal již dříve, bývalý velitel Antonín Bartoš z Claye se pak ještě v roce 1947, a ne asi poprvé, snažil pomoci panu Fojtíkovi k povýšení za jeho pomoc v odboji. Jestli se jejich rodiny z Lanžhota nějak více znaly, nelze z materiálů potvrdit, ani vyvrátit.

Jejich cesty se pak v roce 1948 rozešly, protože Antonín Bartoš z Československa i s rodinou, jak jsem psal v jiné části tohoto článku, emigroval nejdříve do Francie, následně v roce 1952 do USA.

Paradoxem je, že zatímco Ludvík Fojtík měl tehdy v popisu práce bránit hranice Československa, Antonín Bartoš ve stejné době po emigraci v roce 1948 konal ze zahraničí činnost přesně opačnou – pomáhal organizovat vysílání kurýrů do Československa a převádění osob. Bližší popis činností ale už není obsahem tohoto článku.

Podle dostupných materiálů se už oba nesetkali, Ludvík Fojtík umírá v roce 1985, ale Antonín Bartoš se na první návštěvu Československa dostává z emigrace až v roce 1990, více jak po 40 letech.

Zatímco rodina Ludvíka Fojtíka našla nový domov v obci Prátlsbrun, respektive Březí, domovem pro Antonína Bartoše a jeho rodinu se nakonec stal New York, kde v neděli 13. prosince 1998 umírá.

Tento článek tak nakonec popisuje složité období 20. století, různé životní postoje a osudy, ale zároveň i to, co měli lidé společného.

Závěrem – vzpomínky Rudolfa Starého na Prátlsbrun

Prakticky na začátku tohoto článku jsem zmiňoval jméno Rudolf Starý, díky kterému jsem se dostal ke jménu Ludvík Fojtík.

Dovolte mi malé odbočení. Když jsem na začátku pátrání obesílal okolní obce za účelem hledání pamětníků z doby existence obce s názvem Prátlsbrun, jak jsem rovněž zmiňoval na začátku tohoto článku, spíš jsem očekával, že bych se mohl v případě úspěšného hledání dozvědět např. něco o zvycích v obci, atd. Něco podobného, jako se mi podařilo dohledat např. v souvislosti s pěstováním okurek, perleťářstvím, atd.

Když se ke mně e-mailem dostala informace, abych zkusil kontaktovat pana Rudolfa Starého v tomto znění:

„… dostala se k nám informace, že jistý pan Rudolf Starý (*19.12.1939) po válce v obci Březí žil. Napsal také spoustu knih https://www.trhknih.cz/autor/9mc9jghm,“

dohledával jsem na něj kontakt a s napětím jsem očekával, jestli s kontaktováním budu úspěšný. A pokud ano, jaké informace o obci bych se mohl dozvědět.

Napsal jsem mu e-mail v tomto znění:

Dobrý den,

pátrám, možná trochu netradičně jako Karlovarák bez vazeb na Moravu, po historii obce Prátlsbrun / Bratelsbrunn / Březí. Dostala se ke mně informace, že jistý pan Rudolf Starý v Březí žil a byl písemně aktivní, atd.

A proto nyní Vám píši a doufám, že píši Tomu správnému panu Rudolfovi Starému.

Můj zájem o obec vychází z toho, že jsem i ke svému překvapení koupil zanedbaný předválečný československý bunkr typu řopík a stal jsem se asi tak prvním Karlovarákem, co má bunkr na jižní Moravě. Bylo by to dlouhé povídání, ale to teď přeskočím. Moje zvědavost pátrat po věcech, o kterých se příliš nemluví z historie, která možná má být podle některých zapomenuta, mě nakonec dovedla k založení webu www.Pratlsbrun.cz a skládání fragmentů něčeho, co už vlastně tak úplně není.

Pokud byste mi mohl něco z historie doplnit, budu moc rád.

S pozdravem,

Pavel Mašek

a zanedlouho mi přišla odpověď, že ano, že on je „ten“ Rudolf Starý a v několika větách mi stručně popsal, jak se tam s rodinou po válce přistěhovali, že od dob svých studií zůstal v Praze a před několika lety se z Prahy odstěhoval na jiný konec republiky a dodal, že jeho otčím, Ludvík Fojtík, byl velitelem pohraničního útvaru. Zároveň ještě dodal:

„Pokud se týká mého otčíma, musím se přiznat, že mé vztahy s ním, byly mírně řečeno, problematické, ale doba, co jsme se v pětačyřicátém přestěhovali do Pratelsbrunnu, kdy otčím jezdil v koženém plášti na motocyklu a v rukou měl ruský samopal nebo loveckou pušku, byla pro malého chlapce velmi vzrušující.“

Pan Starý se omluvil za stručnost, ale místo toho mi poskytl „črtu“ z jeho budoucího rozsáhlejšího autorského počinu, kde vzpomíná i na osidlování jižní Moravy po skončení 2. světové války.

„Abych Vás ale zcela nezarmoutil, pošlu Vám vzápětí jednu svou črtu, která se také týká Pratelsbrunnu – Březí, je o mých zážitcích z osidlování Jižní Moravy. Řopíky si představuji jako roztroušené obratle ze zlomené páteře tohoto národa.“

A ještě než zde přiložím onu črtu, zmíním jeden detail, kterého jsem si všiml. V jednom e-mailu se podepsal nejen jako Rudolf Starý, ale jako LUDVÍK FOJTÍK.

Na pár vteřin jsem byl zmatený, ale došlo mi to. Rudolf Starý, je totiž ve skutečnosti občanským jménem Ludvík Fojtík, ale ročník 1939. A na základě tohoto e-mailu jsem teprve začal pátrat díky své zvědavosti v archivech, abych se tak oklikou dostal k odboji, skupině Clay – Eva, Antonínu Bartošovi, anebo ke jménu Josef Sousedík, stejně k jako dalším informacím, které mě ve škole neučili. Sám jsem se tak dovzdělal, a třeba něco v tomto článku zaujalo i vás.

Pokud se mi podaří ještě získat nějaké další informace, budou do článku doplněny.

A níže zcela na závěr přikládám slíbenou črtu, která tak nyní již skutečně uzavírá tento článek.

Po vánocích
/Z dopisu/

Ta moje vánoční „krysa“ byla tentokrát zlá, docela jsem se prohnul.
Teď se zbavuji staré kůže a představuji si, že se vyvazuji ze světa:
„Ich bin der Welt abhanden gekommen,“ Rückertovy verše zhudebnil Mahler, zpívá nejlépe Hampson, melodie je variací na „slaďák“ z 5. symfonie. Jsem téměř na prahu ráje, ve skutečnosti očistce, ale „i tak dobrý“. Znáš jistě ten vtip, jak v pohřebním průvodu kráčí za rakví Kohn, na chodníku Roubíček a ptá se ho: Manželka? Ne, tchýně. I tak dobrý, říká na to Roubíček.

Ptáš se mě, zda v očistci hrají mého oblíbeného Brucknera a zda je to za trest. Dobrá otázka. Hrají ho jen těm, kdo se nestydí za svou prostomyslnost, je to totiž hudba zrozená, nikoli stvořená, jak se praví v Credu. (Brahms považoval Brucknera za pomatence.)

Ptáš se dále, proč jsem se neodstěhoval na stáří do svého rodného kraje. Neodebral jsem se tam proto, že tam už nemám žádné příbuzné, zato je tam spousta komárů. Zdejší sudetský kraj je sirotčí, tady jsem cizinec mezi cizinci. V Praze jsem byl cizincem mezi Čecháčky, ti mi dali přezdívku „Myškin“, podle románu Fjodora Michajloviče Dostojevského Idiot. Není snad nutné, abych to rozváděl.

Na mikulovsku („Podzime v zemi moravské, tam dole…“!), jsem také zažil osidlování, ale to mělo úplně jiný průběh a také jiný výsledek, ten ovšem nakonec zničil komunismus. Tady šli vinaři ze Slovácka do vinařského kraje a přinášeli si s sebou svou kulturu: cimbálovou muziku a moravské pěsničky, hody, Boží tělo, vinobraní, šibřinky, „nošení do kúta“ (při narození dítěte), zabíjačky, hony (ty řady zajíců a bažantů by mi dnes nikdo neuvěřil; otec, tedy otčím, „králem honu“, vzájemné návštěvy přátel, Sokol (moje matka náčelnicí) a nesmím zapomenout ani na ochotnické divadlo. Ve srovnání s ním mě pražská divadla zklamala. Zjistil jsem, že Češi mají k umění podobný vztah jako Němci: „Ja, Kunst!“ Divadlo je pro ně „zlatá kaplička“. Teprve Činoherní klub mi připomínal ono vesnické ochotnické divadlo. Uvaž, že v té době ještě neexistovala televize. Do Brna jsme jezdili na Mamzelle Nitouche a na Krásnou Helenu.

Konečně nasněžilo. Jeden americký autor, na jehož jméno si teď nevzpomenu (napsal román Devět měst), říká, že bílá barva na nás působí konejšivě proto, že nám připomíná peřinku, do níž jsme byli jako batolata zabaleni. Ten ovšem nemíval „sněhovou službu“.

Poslední aktualizace článku

Proběhla v květnu 2022.

Pátrání pokračuje – druhý článek

V květnu 2022 jsem sepsal druhý, poslední článek o odbojových činnostech Ludvíka Fojtíka s názvem:

Ludvík Fojtík a Prátlsbrun podruhé – Vojenský ústřední archiv promluvil, nové informace

Poděkování za pomoc při pátrání a za konzultace

Jihomoravský kraj, Břeclavský deník, obec Němčičky, Regionální muzeum v Mikulově – Mgr. Josef Šuba, PhDr. Jiří Mikulka, Rudolf Starý / Ludvík Fojtík, Archiv bezpečnostních složek, Národní archiv České republiky, Městský úřad Lanžhot, město Hodonín, Vojenský ústřední archiv, Petr Karas – nakladatelství P3K, obec Rohatec, Zdeněk Bíza, Čestmír Šikola, Marie Filipi (rozená Imrichová), Jiří Daněk a další. Děkuji.